Viscerální terapie je ošetřování vnitřních orgánů a okolních struktur. Jde o jemnou a relativně hloubkovou léčbu tkání. Pomocí viscerální manipulace můžeme jak diagnostikovat, tak i léčit.
Při prvním ošetření je třeba získat anamnézu klienta, zjistit jeho obtíže, charakter a lokalitu bolesti. Vše klientovi vysvětlit, ať není překvapen, když se terapeut řídí svým poslechem a ne podle potíží klienta. Klient se vyšetřuje aspekcí, poslechem místním a diferenciálním, termální diagnostikou.
Tato metoda vychází z toho, že zdravé orgány mají fyziologický pohyb, jedná se o pohyb samotného orgánu, tak i pohyb orgánu vlivem okolních struktur (fascie, vazy..). Fyziologický pohyb je daný nervovým systémem (motorickým = kosterní svalstvo, autonomním = pohyb bránice, srdce a peristaltický pohyb), kraniosakrálním rytmem a viscerální motilitou.
Pokud je jakýkoliv orgán poškozen zánětem, úrazem či jinak, má toto poškození vždy vliv na okolní struktury. V místě léze dochází ke ztrátě elasticity a tím dochází k ovlivnění směru pohybu okolního orgánu. To ovlivní pohyb ostatních okolních orgánů, tonus svalstva a mohou tak vzniknout blokády páteře, žeber…
Pro terapii je, proto důležité se zaměřit, jak na ošetření facií, svalů, kloubů, ale i na ošetření vnitřních orgánů a jejich závěsného aparátu. Jen tak může být terapie komplexní.
Absolutní kontraindikací k léčbě viscerální terapií jsou akutní infekce, cizí tělesa, těhotenství. Pánevní orgány neošetřujeme při menzes a pokud je zavedeno nitroděložní tělísko.